Absolventi po 10 letech

Cílem bylo oslovit absolventy obou gymnázií  po 10 letech od jejich maturity a obeznámit se s nedostatky našich gymnázií, tzn. jestli jim byly vědomosti získané během studia užitečné, dostačující a nápomocné v dalším studiu. Dalším cílem bylo zjistit, zda se studenti po ukončení studia na vysoké škole vracejí do svých rodných regionů a žijí tam, popř. tam pracují. Chtěli jsme se i dozvědět, jestli i po studiu na vysoké škole museli získávat ještě další informace a doplňující vzdělání. Ze získaných informací jsme utvořili prezentace a brožuru, která průběhem a  výsledkem celého projektu provádí.  
Respondenty jsme se snažili kontaktovat pomocí jejich e-mailových adres, na které jsme jim zasílali elektronické dotazníky. Na dotaznících jsme začali pracovat při našem prvním setkání, během kterého jsme je sestavili. Nejprve jsme vymýšleli relevantní otázky a poté z nich vybrali ty nejdůležitější a nejvhodnější. A pak jsme je seskládali do formuláře v aplikacích Google. Nebyl to úplně snadný úkol, protože jsme museli tvořit řadu sekcí a podsekcí, podle toho, jak respondent odpoví na danou otázku. Takže je důležité mít v otázkách pořádek a předem si to celé připravit například na papír. Následně po dobu půl roku jsme získávali odpovědi. Bohužel ne každého se nám nepodařilo kontaktovat a někteří s námi pomocí e-mailů nespolupracovali. Celkový počet získaných kontaktů na Slovensku byl 84 ze 123 a v Čechách 58 ze 128. Po nepovedeném pokusu se zasíláním mailů jsme je pokoušeli o kontakt na sociálních sítích (např. na Facebooku), ale ani touto cestou jsme nebyli příliš úspěšní. Podařilo se nám získat pouze odovědi od 30 českých absolventů (což je 23%) a 43 slovenských absolventů (tj. 35%). Odůvodňujeme si to tím, že lidé maturující před deseti lety sociální sítě používají pouze v omezeném množství a většina vůbec. Proto bylo téměř nemožné každému samotný dotazník poslat. Vhod by přišla pomoc od samotných dotazovaných v podobě šíření dotazníku mezi své bývalé spolužáky, ale bohužel neochota zde hrála také svou roli. Nastal i ten případ, že spolužáci neměli kontakty navzájem mezi sebou.
Ze začátku jsme se ptali, zda vůbec absolventi na vysokou školu nastoupili. Výsledky této otázky se ani na jedné straně příliš neliší a odpovědi v tomto poměru se daly předpokládat. Nikdo nešel po maturitě na vyšší odbornou školu a na vysokou školu nenastoupil pouze jeden absolvent, a to z důvodu hledání zaměstnání. Nejčastějšími odůvodněními, proč si daní studenti danou vysokou školu vybrali bylo:
zajímavý obor, uplatnění, studium v cizím jazyce. V České republice nastoupili absolventi gymnázií nejčastěji na tyto vysoké školy: Jihočeská univerzita, Západočeská univerzita, Karlova univerzita a České vysoké učení technické. Na Slovensku: Univerzita Komenského, Slovenská technická univerzita, Žilinská univerzita, Trnavská univerzita a Ekonomická univerzita. V dnešní době je častějším jevem, že slovenští absolventi středních škol si vybírají také vysoké školy v České republice. Tento trend se ale naší skupiny dotazovaných ještě netýkal. Možná je to tím, že nebyla taková odlišnost v nabízených oborech.
Bakalářské studium nedokončili na české straně 2 studenti (6,9%) vysoké školy, 3 studenti (10,3%) měli rovnou magisterský obor a 24 studentů (82,8%) bakalářské studium ukončilo. Na slovenské straně nedokončili bakalářské studium 3 studenti (12%), rovnou magisterský obor mělo 16% a 82% bakalářské studium dokončilo. Důvodem nedokončení bylo, že buď stále studují nebo nesložili zkoušku.
Magisterské studium dokončilo na české straně 23 respondentů (4 v něm ani nepokračovali - finanční důvody, práce, nebyla možnost navazujícího oboru, rodinné důvody) na slovenské straně dokončil magisterský program každý student. Na doktorádská studia nastoupilo 6 českých respondentů a 4 slovenští. Nejčastějšími důvody bylo, že respondenti si chtěli prohloubit znalosti ve svém oboru, podílet se na výzkumech, učit na vysoké škole či seberealizace. Na české straně nastoupil po magisterských studiích do práce každý. Z toho 70% ve svém oboru. Na slovenské straně nastoupilo do zaměstnání pouze 90% tázaných, z toho rovněž 70% ve svém oboru.
Na otázku, zda bylo nutné si po nastoupení na pracovní pozici doplnit nějakým způsobem vzdělání odpověděl na obou stranách přibližně stejný počet tázaných, a to 20%. Myslíme si, že to je poměrně vysoké procento. Bohužel jsme se více nezajímali o to, proč tomu tak je. Bylo by zajímavé se dozvědět, co těmito důvody bylo. Jestli to bylo tak, že vysoké školy nedokázaly studenta dostatečně na jeho budoucí povolání připravit nebo student sám zvolil trochu odlišnou cestu své pracovní kariéry.
Naše respondenty jsme žádali, aby ohodnotili na stupnici jedna až pět (jako ve škole) užitečnost znalostí, které na svém gymnáziu získali. Respektive, jak je využili ve svém dalším studiu či zaměstnání. Strakonické gymnázium mělo toto hodnocení o něco málo lepší než Gymnázium Janka Jesenského, ovšem může to být zavádějící, protože na slovenské straně odpovídalo na tuto otázku o jedenáct respondentů méně.
Na slovenské straně se vrací do svého rodného regionu více absolventů než na straně české. Domníváme se, že je to z důvodu, že v České republice se lidé snadněji přizpůsobí, aby získali pracovní pozici. Například právě tím, že se přestěhují.
Následující informace jsme zpracovali do prezentace v aplikacích Google. Tyto aplikace jsou na práci v kolektivu ideální volbou, ale i ony mají své mouchy. Například tvorba grafů je ještě poměrně zaostávající ve srovnání s aplikací od Microsoftu (Excel). Naopak jejich kladem je sdílení dokumentů, což značně usnadňuje práci. Práce na prezentacích nám trvala déle, než jsme předpokládali.
V průběhu toho projektu jsme zjistili, jak jsme si se slovenskou stranou podobní. Ať už se jedná o nástup na vysokou školu nebo nutnost doplnit si další vzdělání i po vysoké škole. Naopak největší rozdíl je v době hledání zaměstnání po vysoké škole. Lišíme se i v procentu lidí, kteří odchází pracovat do zahraničí. Na slovenské straně 15% a na české 9%.